Opožděná a dosud jediná albová pocta STANISLAVĚ SOUČKOVÉ (1923-1997) už svým názvem Samozřejmá (CD Radioservis) vystihuje technickou virtuozitu, barvitý půvab i přirozenou výslovnost nedoceněné koloraturní sopranistky. Její repertoárové rozpětí od operety až po Smetanovu Libuši (!) zůstává ojedinělé.
J. Černý, časopis Reflex č. 18, duben 2003 - rubrika: U vytržení
Slyšel jsem CD Samozřejmá
Recitál S. Součkové je tentokrát funkční. Profilová deska dokazuje její univerzální umění od Mozartovské variace přes dominantní Adélu a Nitušku přes Julii, Gildu, Violetu po Libuši, Rusalku - snímky dokazují i čistou výrazovou dikci. Ve scéně z Mozartova Divadelního ředitele je v tercettu výraznější, než renomovaná M. Tauberová. Měl jsem štěstí, že jsem jí při hostování v ND v několika rolích zažil. CD je důkazem, že si nemaluji minulost růžově, ale že operní pěvci minulosti byli osobnosti.
Miroslav Slabyhoudek
Radioservis za pomoci převážně jihočeských partnerů vydal výběr snímků sopranistky Stanislavy Součkové. Kompakt dokládá, že zpěvačka patřila k absolutní špičce silné pěvecké generace narozené ve dvacátých letech, přestože její jméno neprávem trochu zapadlo. Podstatná část alba připomíná její skvělě provedené operetní role, však byla Součková v padesátých letech oporou výtečného karlínského souboru. Poté sice hostovala v Národním divadle (poprvé už v roce 1943!), kam bezesporu patřila, ale dlouholeté angažmá a plejádu velkých rolí širokého spektra našla v Jihočeském divadle. V Českých Budějovicích také žila a poté co v roce 1974 ukončila kariéru, učila zpěv na zdejší pedagogické fakultě. Snímky vykazují kvality tehdejší interpretace - znělou kantilénu, srozumitelné každé slovo textu, přesný emocionální výraz. Šíře repertoáru je udivující - od Adély z Netopýra přes mozartovské postavy, Gildu z Rigoletta až po Rusalku a dokonce i Libuši! Vše bravurně zvládnuté! Snímek Libušiny modlitby, je z roku 1969 a zachoval si patos těchto let. Celý závěr Rusalky nahrála jako šedesátiletá (!!) a hlas zní mladistvě, bez vibrata - kéž bychom dnes z jeviště takové Rusalky slýchali. Nebýt rozhlasových snímků, tohle bohatství zaniklo, tak jak si opět nepostesknout, cože zbude po dnešních pěvcích?
Divadelní noviny 3, 2003
Už několikrát potěšil Český rozhlas milovníky opery zveřejněním vzácných nahrávek ze svého hudebního archivu v přepisu na CD. Po profilech takových legend, jako např. Maria Tauberová nebo Beno Blachut, udělal pamětníkům nejnověji radost (a nepamětníky možná překvapil) portrét koloraturní sopranistky Stanislavy Součkové. Připomněl zářivé kouzlo jejího hlasu a ojedinělou šíří jejího repertoáru.
Hudební rozhledy 8, 2003
Již úvodní skladba - populární Bravurní variace na Mozartovo téma A. Ch. Adama - představuje Součkovou jako vynikající koloraturní pěvkyni. Její hlas zaujme jiskřivou hravostí i v operetních rolích i krásou a vytříbeností hlasového projevu, smyslem pro lyriku a dramatičnost v rolích operních. Obdivuhodné hlasové dispozice i oduševnělost výrazu prokazuje v Gounodově Romeu a Julii, ve Verdiho Rigolettu a La Traviatě v operách Mozartovských. Vrcholem alba jsou ukázky z českých oper - Smetanovy Libuše a Dvořákova Jakobína a Rusalky.
))
