Proč bychom se netěšili‚ když nám pánbůh zdraví dá...

 Vzpomínka na Eduarda Hakena  

S Eduardem Hakenem v Prodané nevěstě - 1966

 

Na Eduardu Hakenovi a celé jeho pěvecké generaci mi vždycky imponovala věrnost a úcta ke svému Národnímu divadlu. Pro něho, ale i pro Martu Krásovou, Marii Tauberovou, Beno Blachuta nebo Karla Kalaše a další, nebylo jen zdrojem příjmu – jak se to pohříchu často děje dnes. Se všemi jsem se dobře znala a na koncertech, v rozhlase i na jevišti často účinkovala. S Eduardem Hakenem jsem vystupovala už jako konzervatoristka v Prodané nevěstě na scéně Národního divadla. To jsem představovala Esmeraldu. Později jsme se setkávali při Beethovenově IX. symfonii, potkali jsme se i v Rossiniho Lazebníku sevillském ve Smetanově divadle. Jeho vysoká postava a překrásný hlas vynikly v postavě Basilia. V Jihočeském divadle v Českých Budějovicích zpíval Eduard Haken několikrát ve Verdiho opeře Don Carlos jako král Filip. Měla jsem tu čest být jeho manželkou Alžbětou. Stýskal si ve své slavné árii, že „… mě ráda nikdy neměla…“, v oblíbené Smetanově opeře mne několikrát v roli Mařenky jako Kecal prodal Jeníkovi. Jako památka na Eduarda Hakena mi z Prodané nevěsty zůstala pěkná fotografie Bohuslavy Maříkové z roku 1966. Vzpomeňte se mnou na velkého pěvce a dobrého člověka.   

Jihočeské listy 15. 1. 1996

 

---